Unikátní projekt divadla ve vlaku a okolí. Rozmarná pocta Českému středohoří pro celou rodinu. Krajina a historie vnímaná všemi smysly. Žádné velké mudrování, jen sny, báchorky, nesmysly a dobrodružství.

Je léto. Za okny vlaku ubíhá středohorská krajina ozářená sluncem přicházejícího soumraku. V polích dokvetly máky nad hroby dávných vojáků a v kádi na návsi odpočívá mořská panna. Nad Házmburkem prolétají první aviatici a Ulrika se chystá ke svému debutu. Je pozdní léto chvíli před setměním, když v úhoru Kašpar Kaplíř pátrá po své ztracené hlavě. Na mezi se rozcvičuje zápasník, Michal Tučný ladí benjo a pan Vincenzio si před drezurou protahuje prsty. Je pozdní léto někde mezi Lovosicemi, Mostem a Louny. Voní švestky, dozrávají hrozny. Karel Hynek si u rybníku objednal druhé liebshausenské a zírá k Oltáříku. Je pozdní léto, slunce zapadlo, mrtví vstávají z hrobů, děti v kredenci v kuchyni už sesutého domu objevují poklady a krajinou líně projíždí vlak. Přistupte. Co uvidíte vy, záleží pouze na vás.

"Chvilku to bude činohra, chvilku pohybové divadlo, sem tam se objeví obří loutky, někde třeba tanečnice, akrobaté nebo kejklíři. Taková pestrá novocirkusová směs na cestě."

Samotné vyprávění je proloženo hereckými mikroetudami přímo ve vlaku a někdy výpravnými vstupy přímo v krajině nebo mikrovstupy v okolí vlaku. Ujíždějící České středohoří hraje jednu z hlavních rolí. Při zpáteční cestě se již stmívá, což umožňuje využití divadelních světel přímo v krajině k dotváření atmosféry příběhu. To klíčové se ale bude odehrávat přímo ve vlaku.

Na co se můžete těšit

Vypravěči ve vagónech provází diváky příběhem inspirovaným legendami a historií Českého středohoří. Příběh začíná na železniční stanici v Lovosicích, kde diváci nastoupí k téměř tříhodinové pouti napříč Českým středohořím, která končí opět v Lovosicích. Kromě divadla a vyprávění zpestří cestu občerstvení z místních sadů a vinic a možná, že bude i švestkový koláč. Říká se, že právě Švestková dráha umožňuje ty nejkrásnější výhledy na místní krajinu. To vše se v červnu a červenci vysype z Kredence.

Celý děj našeho představení KREDENC je protkaný česko německými příběhy, které se vážou na oblast severních Čech.

Začátek naší cesty uvádí průvodčí ve vlaku, která nás seznamuje s obecnou historií tratě a sdělí nám i nějaké "perličky" z dob, kdy spolu Češi a Němci žili pospolu. V tomto dějství uslyšíme příběh o Kašparu Kaplíři ze Sulevic, o moru a měšťanském pivovaru v Třebenicích či o začátcích aviatiky.

"Průvodčí

Když místní obyvatelstvo dumalo, kterak si zlidštit oficiální pojmenování Brüx-Lobositzer Verbindungsbahn, tedy Mostecko-Lovosická spojovací dráha a tím si k novince vytvořit kamarádštější vztah, který by svým lomozem neplašil poblíž se pasoucí dobytek, zřejmě z přehršle poetičtějších a nápaditějších návrhů vyhrálo banální pojmenování prosté veškeré fantazie - Švestková dráha, to podle švestkových sadů rozkládajících se kolem tratě. Německé obyvatelstvo se do tohoto návrhu rychle zamilovalo a velmi brzy si ho osvojilo. České obyvatelstvo jim to nemohlo zapomenout a tak se po ukončení druhé světové války dráze pomstilo tím, že ji žádným přátelštějším názvem neříkalo a na pojem švestková dráha se snažilo zapomenout i mohutným kácením švestkových sadů."

"Hlava Kašpara Kaplíře

By jsem zatčen a odsouzený ke stětí své hlavy a následnému rozčtvrcení. Mnoho přátel mi radilo, aby požádal pro svůj metuzalémský věk o milost. Ale to já ne. Byl jsem vůl a opojený ještě tou nádhernou dobou. Byl jsem podle dnešních měřítek úplnej ležák. V takové chvíli je vcelku snadné se stát hořící pochodní, obětním beránkem. Tak jsem vzkázal knížeti Lichtenštejnovi, ať si s milostí vytře řiť."

"Průvodčí - aviatika

Erwinovi Primavesimu nebyl, jako Němci, jeho let uznán za rekord československý. Byla to zvláštní a hysterická doba. Češi založili Masarykovu leteckou ligu, která brzy měla 150 místních klubů a přes 9000 členů. Raná byla prohlášena ústředním plachtařským svahem a byla při ní zřízena Česká ústřední plachtařská akademie. "

V druhém dějství se seznámíme s jedním z hlavních příběhů o Ulrice von Levetzow a jejím slavném ctiteli, básníkovi Johannu Wolfgangovi Goethe. Do hry zde vstoupí také další postava Donáta, který představuje sochu svatého Donáta z Můnsterefellu, která je umístěna v Semeči. 

Další z postav cestující naším KREDENCEM je Ignác, představující Karla Hynka Máchu a vypráví jeho životní příběh. Druhé dějství ukončují dvě postavy Němce a Svazáka. Svazák na konci svého výstupu vyláká diváky ven z vlaku, kde na ně čeká pauza v jablečném sadu v Hnojnicích. Zde se diváci mohou podívat na živý obraz "Dva milenci v sadu", který je předzvěstí dalšího příběhu o Lenoře, který nás čeká v dějství třetím.

"Génius

Na tebe myslím, když mi slunka září

moře se stkví,

na tebe myslím, když se luna tváří

ve zdrojích zří.

Spatřuji tebe, když se vichru mocí

přehání prach;

na úzké stezce poutníka když v noci

pojímá strach.

Slyším tě, když se nosí nad potokem

šplouchání vod.

Tichým ubírám se krokem,

jak je mi vhod.

Při tobě dlím; když dálnou chodíš stranou,

blízek jsi nám!

Zapadá slunce, brzy hvězdy vzplanou.

Kéž tě tu mám!"

"Donát

Byl jsem voják ve dvanáctý legii "Hromovládný" za císařství Marka Aurelia a způsobil jsem v Bad Münsterfeilu zázrak, když jsme obklíčeni hordou germánů statečně v hrstce zvítězili. Pravda je, že těch Germánů bylo míň než nás a že jsme odmítali bojovat, protože jsme neměli vodu a měli jsme hroznou žízeň. A je taky pravda, že jsme vlastně nebojovali, protože přišla děsivá bouřka a těm Markomanům, jakože Germánům, ty blesky poničili stany, ale my jsem to neviděli, protože jak pršelo, tak byla voda, tak jsme ji začali chlemtat a o tom, že jsou Germáni pryč jsme zjistili, až když jsme se pořádně napili."

Zpáteční cestu a třetí dějství zahajuje pověst "Rudé květy" o rodinné tragédii na Házmburku. Během příběhu ve vlaku kolují ilustrované loutky, které jsou zavěšeny na speciální lanovce. Poté se seznamujeme s další postavou Lenory, která zahajuje příběh, který inspiroval Erbonovu svatební košili. 

Lenora se zde setkává se svým milým Vilémem, který zahynul ve válce. Lenora se zde setkává se Smrtí, která se jí spolu s Vilémem snaží přesvědčit, aby přešla na druhou stranu. K čemuž také na konci svatbou Viléma a Lenory dojde.

"Rudé květy

Lucie, dcera pána na Házmburku Mikuláše Zajíce. Její otec byl velmi pyšný a ke svým poddaným se choval víc než krutě. Vesničané z okolních vesnic o něm říkali, že po nocích na hradě hostí samotného ďábla. Matka Lucii zemřela, když byla dívka ještě velmi mladá, říká se, že byla svým manželem týrána a raději se vrhla z hradní věže, než aby jeho chování musela další roky snášet. Mikuláš Zajíc vybral Lucii za ženicha saského kurfiřta a k oslavě zasnoubení uspořádal pod Házmburkem slavný turnaj. Sjelo se panstvo a rytíři ze širokého okolí."

Lenora

"Viléme, vejdi do dveří,

vítr se honí po keři,

má náruč, nejmilejší,

tě teplem ukonejší!"

...

voják

"Nu, což, nám luna posvítí!

Mrtví a my jsme střelhbití!

Na lože manželovo

dnes ulehneš! Mé slovo!"

...

Lenora

"Ne, nech však mrtvé v Pánu!"

...

voják

"Do rána je čas na výkrop,

rakev a chladnou hlínu!

Žením se, bando, teď se vzchop

a vzhůru na hostinu!

Sem, kostelníče, se sborem,

pobav mou choť svým krákorem!

Dej, kněže, svátost boží,

než ulehneme v loži!"

...

hlava Kaplíře

Zvon a zpěv dozní v zástupu

i máry zmizí mžikem.

Průvod se už už v kalupu

nakupí za vraníkem

a vzhůru! vzhůru! hopsasa!

už muž i oř se natřásá,

kůň křeše supě tryskem

kopyty jiskry s pískem.

...

voják

"Hejsahej, za mnou, trhani!

Sem, sloto, máš mé pozvání!

Zatancuj pro ženušku,

než ulehneme v lůžku!"

ÚČINKUJÍCÍ

Hrají: Anita Krausová, Jan Řezníček, Martin Tlapák, Zbyšek Humpolec, Filip Nuckolls, Marie Stanková, Vanessa Díaz, Helena Machová, Jakub Urban, Kryštof Kotek, Daniel Horečný, Adam Mensdorff-Pouilly, Roman Říha, Aleks Hue, Ivana Zochová, Martina Lišková, Tereza Škrnová alternují Dana Marková, Honza Kvasnička

Řidiči: Tereza Vlasáková, Lenka Havelková, Iva Zochová, Roman Říha

Strojvedoucí, vlakvedoucí a nádražní servis: AŽD Praha

Idea: Honza Kvasnička a Filip Nuckolls

Scénář a režie: Filip Nuckolls

Hudba: Daniel Fikejz

Loutky: Lukáš Kuchinka, Jan Bažant

Kostýmy: Jan. C. Löbl

Landscape art instalace: Ivana Zochová

Mistr zvuku: Jiří Pletánek

Foto/Video: Ideamakers - Jiří Dvořák, Tomáš Lumpe, Martina Lišková

Ilustrace: Aneta Bendáková

Grafická úprava: Martina Lišková

Překlad: Jan Kvapil, Karl-Heinz Gmehling, Tereza Škrnová

Produkce: KULT, spolek - Martina Lišková, Lenka Havelková, Honza Kvasnička

O ŠVESTKOVÉ DRÁZE

V současnosti nedoceněná přírodní a kulturní krajina kolem Švestkové dráhy má bohatou historii. Patřila k nejvýnosnějším územím v českých zemích a často byla nazývána ovocným rájem. Přehnala se přes ní 30letá válka i husité. J.W. Goethe zde dobýval srdce Ulriky von Levetzow. Za druhé světové války byla Švestková dráha používána Němci k lazaretním transportům. V současné době stojí na okolních kopcích četné zříceniny a v okolních městech je mnoho chátrajících zámků.

Švestková dráha, ke které se váže velmi bohatá historie a určitý opar tajemství, stejně jako historie Sudet, si zaslouží, aby dnešní generace nezapomněla, co všechno se na těchto cestách a místech událo. Proto symbol vlaku a jízdy v zapomenutém kraji, který připomíná návrat do jednoho z nejvýnosnějších území ve své době. Divák se díky vypravěči ponoří do příběhu, který bude umocňován okolím probíhající krajiny a scénickými realizacemi při cestě.

CATERING

Během představení se budete moci občerstvit výběrovými lokálními potravinami. Těšit se můžete na skvělé mošty, pálenku a víno.

MERCHANDISE

Těšit se též můžete na designový merchandise, k výběru budou batůžky, trička, píšťalky, pohledy a mnoho dalšího.